Aktuality
Josef Holcman: Třetí cesta
"Chlap, který věděl, že zle je těm, kdo sny nemají. Uměl se dívat na tradice a rituály pohledem třetího oka, z úhlu, který já jsem jako přímý účastník ztrácel, protože při našich hodech a jízdách králů jsem se z obav, aby všecko dobře dopadlo, dopředu jemně opil. Miloval jsem ty okamžiky, kdy se zasukovala realita, kdežto Karel se vyžíval v jejím rozplétání. Tak se nám stávalo díky prastarým zvykům a obřadům něco, po čem občas touží každý člověk poznamenaný civilizací: dařilo se nám na okamžik nahlížet do života našich předků prostřednictvím živého folkloru. Já jsem hledal prameny, ale Karel, jako správný proutkař, z nich už pil, takže pořád měl náskok. Nosil v sobě šifru k věcem, které už minuly, ale pořád mají sílu nás očarovávat, vždy usiloval o neuskutečněné, a tak svými nápady vytrhával z poklidu nadřízené i podřízené."
Takto Josef Holcman uvádí na scénu Karla Pavlištíka. Dalšími protagonisty jsou Mirek Zikmund a Ludvík Vaculík. Knížka na první pohled milá už svou přívětivou typografií. Tata by z ní měl určitě radost. Těšilo ho, když se kamarádům něco povedlo. JV
Zemřel Emil Vaculík, bratr Ludvíka Vaculíka, mj. též postava z románu Sekyra
Stalo se to 16. prosince. Článek je ze Zpravodaje města Vodňany. - R.I.P.
Na další fotce je s LV bratr Oldřich neboli Olin při řezání dřeva, což je situace, která je popsána v závěrečné části Sekyry, někdy před rokem1966. Nezdálo by se, že tato pasáž vychází z reality, ale asi vychází. Strýc Olin žije, dnes už jako jediný ze sourozenců; musím se ho zeptat včas. Na všecko se musíme ptát včas. JV
Dokument
Víc než dvacet let jsme žili v bytě, kde jsme museli počítat s tím, že StB vše odposlouchává a sleduje. Takže o všem důležitém se vedly rozhovory mlčky, s pomocí papíru. V tatově pozůstalosti jsem teď našel dokument, jak si náš tata s Ladislavem Šenkyříkem konspirativně domlouval zapůjčení negativů pro zhotovení fotek do Laďova samizdatového vydání Českého snáře.
Jak kdyby šlo o dodávku výbušnin pro teroristický, pardon, partyzánský útok.
Je zřejmé, že Laďa v našich dveřích stanul už s papírem v ruce; věděl, jak to chodí, a byl tedy připraven.