Realizace M. Šimečky

Ludvík Vaculík

(Lidové noviny, 12. září 2006, roč. 19, č. 213, s. 12.)

V jednu dobu, než odjel, měl Jiří Kolář pěkný zvyk: uděloval svou cenu za psaní. Také já jsem ji dostal: skládala se z jeho papírového jablka polepeného drobnými útržky nějakého ručně psaného textu a z pěti set tuzexových bonů. V září 1978 se rozhodl dát cenu Milanu Šimečkovi; před čtyřmi dny bylo výročí. Já jsem to měl Milanovi oznámit a pak ho ke Kolářovi uvést. Domluvili jsme to na den, kdy se večer mělo konat u Chramostů divadelní představení. Tam se všichni na Milana těšili, a on do Prahy ještě víc. Nevím, čí vinou se to dověděla Státní bezpečnost. Podle jejích záznamů proběhla ta slavnost takto:

„Ve 14,35 hodin MISTR odešel ul. Washingtonovou na Hlavní nádraží. Odebral se do odbavovací haly, kde se procházel. Z jeho chování bylo zřejmé, že na někoho čeká.

V 15,05 hodin se u východu setkal s PhDr Šimečka Milan, CsC.

Uvítali se podáním ruky a odešli do Opletalovy ul. a dále na Václavské náměstí, kde zašli do Mléčných lahůdek. Zde si dali něco k jídlu. V 15,20 opustili prodejnu, kde se na rohu Václ. nám. a ul. Mezibranské setkali s mužem asi 45 starým a ženou asi 40 let starou. (Bylo provedeno foto.) Zde se asi 5 minut bavili a ukazovali si na orgány. Poté se rozloučili a MISTR se Šimečkou odešli do ul. Jindřišské, vyčkali příjezdu el. dr. č. 21 a do této nastoupili. MISTR zůstal stát u dveří a na každé stanici naznačoval vystupování a pozoroval reakci orgánů. Takto odjeli do stanice Žluté lázně. Zde vystoupili a ul. Jeremenkovou odešli do ul. Kovriginové, kde zašli do domu č. 1416. Zde byli upozorněni příslušníky VB, že jejich přítomnost je nežádoucí, a byli perlustrováni. Poté se odebrali stejnou cestou na stanici Žluté lázně. Po provedení perlustrace bylo upuštěno od konspirativního sledování a prováděno sledování otevřené. El. dr. č. 21 odjeli do stanice Národní výbor a v 17,15 hodin zašli do restaurace Branický sklípek. Zde se odebrali k volnému stolu, objednali si pivo a večeři...“ (Konec citátu)

A jedli jsme a uvažovali, co bude dál a co uděláme. Když jsme dojedli a já zaplatil, zvedli se kdesi dva muži, přistoupili k nám, legitimovali Milana a řekli mu, že musí opustit Prahu, protože je v Bratislavě pod ochranným dohledem, který nařídil prokurátor. Milan vstal, já chtěl jít s ním, ale oni mi to nedovolili. Zápis StB končí takto:

„V 18,00 hodin po provedení realizace Šimečky bylo další sledování MISTRA skončeno po dohodě s OP. MISTR zůstal v restauraci.

Objekt provádí během svého pohybu kontrolu. Skupina posílena o 2 pracovníky, vystřídali se řidiči služebních vozů. Jinak bez zvláštních operativních poznatků.“

Co bylo dál: Milan dostal Kolářovu cenu jinou cestou. Já jsem si podal stížnost generálnímu prokurátorovi. Odpověď dostal jsem po převratu, v roce 1991. Vyšetřovatel mgr. Petr Hon mi v ní oznámil, že tehdy orgány skutečně spáchaly trestný čin. Tehdejší vyšetřovatel, JUDr. Jaromír Prokop, který ho měl vyšetřit, je t. č. již mrtev, takže případ se odkládá.

Vypadá to, vůbec, že všecky jejich trestné činy postupně odloží spravedlivá SMRT.