Vilém Prečan: Edice Petlice 1973 - 1987

(PREČAN, Vilém.Edice Petlice: 1973 - 1987. Acta: čtvrtletník Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury, 1987, roč. 1., č. 3-4, s. 35.)

Následující materiál je první pokus o inventuru Edice Petlice, nejstarší opisové řady samovydavatelsky zveřejněných rukopisů českých a slovenských autorů. Tito autoři - někteří na určitou dobu, většina zatím natrvalo - ztratili na počátku sedmdesátých let "licenci" k zveřejňování celého svého díla (nebo některých jeho částí) v československých státních či státem kontrolovaných vydavatelských a sdělovacích institucích, anebo - pokud jsou mladší - takovou licenci dosud ani nezískali.

První část názvu tohoto nejuniverzálnějšího činu svépomocného vydávání sedmdesátých a osmdesátých let mezitím zobecněla: ostatní opisové (samizdatové) řady se začaly nazývat "edicemi", některé z nich převzaly toto označení i do svého názvu. Pro nezasvěcené však dodnes není snadné učinit si představu o tom, co vlastně Edice Petlice je a co představuje. .

První informaci o její existenci spolu se seznamem prvních padesáti titulů uveřejnily současně a ve stejném znění v roce 1975 exilové časopisy Listy (roč. V, č. 7) a Svědectví (roč. XIII, č. 50). Ve Svědectví byly pak uveřejněny další dvě souhrnné, ale také jen velmi kusé informace: v roce 1979 seznam titulů EP registrovaných pod čísly 51-145 (Svědectví č. 58) a o rok později seznam označený jako "čtvrtá padesátka" (Svědectví, č. 61); od roku 1980 existovaly už jen prozatímní seznamy, zveřejněno z nich však nebylo nic. Publikace o Edici Petlice připravovaná Univerzitou v Torontě, pro kterou byly svého času zpracovány podrobné popisy titulů EP zveřejněných zhruba do konce r. 1983 a pro niž napsal výborný esej Jiří Gruša, nebyla ještě dokončena. Grušův obsáhlý článek nevyšel dosud ani časopisecky.

V takové situaci se Čs. dokumentační středisko nezávislé literatury rozhodlo urychleně připravit ke zveřejnění alespoň předběžný anotovaný soupis titulů, jež jsou registrovány jako součást Edice Petlice.

Nemá smysl líčit peripetie postupu práce, jejíž výsledek se tu předkládá. Za východisko k práci posloužily sbírky ČSDS, původní seznamy, jakož i aktualizovaný a upřesněný seznam dokončený na počátku roku 1987 Ludvíkem Vaculíkem. Ten také obětavě obstaral chybějící údaje o většině titulů, které nejsou ve sbírkách ČSDS k dispozici.

Na katalogizačních pracích se podíleli Xenie Klepikovová, Lubomír Martínek a Ruth Tosková. Velkou pomoc poskytla při vzniku inventury EP Ludmila Šeflová, jež dala nezištně k dispozici své záznamy o knižních vydáních titulů EP v jazyce originálu a v překladech; navíc byla jako konzultant průběžně nápomocna radou při řešení složitých bibliografických problémů. Jan Vladislav přehlédl koncept soupisu a doplnil do seznamu údaje týkající se edice Kvart.

Mně připadl úkol řídit a koordinovat katalogizační práce, sjednotit, doplnit či upřesnit všechny jednotlivé záznamy a anotace podle jednotných hledisek, napsat vysvětlivky a provést práce související se sazbou celého seznamu. Všem, kteří přispěli ke vzniku tohoto materiálu v podobě, v jaké je předkládán veřejnosti, a které nelze ani všechny vyjmenovat, patří velký dík. Za jeho nedostatky a chyby - s výjimkou okolností objektivní povahy daných nepřízní doby nesu odpovědnost výhradně sám.

Předkládaný text je určen ke studiu a nadhazuje celou řadu otázek, na které nedává vyčerpávající odpověď. Z bedlivější četby vyplyne, proč je seznam označen jako předběžný a které úkoly při popisu a zkoumání Edice Petlice zbývá ještě zvládnout. Na některé z nich se ostatně poukazuje v doprovodném textu-vysvětlivkách k seznamu. Zmíněné vysvětlivky doporučuji ostatně číst hned po Vaculíkově eseji, protože jsou klíčem k porozumění údajů v seznamu.